Svoji úvahu o díle Erica Voegelina napsal Jiří Olšovský původně jako recenzi knihy Politická náboženství pro nakladatelství OIKOYMENH (2015) a převzaly ji posléze Lidové noviny. Recenzent ve svých myšlenkách navázal nejenom na předchozí vydaná Voegelinova díla, ale částečně také na své již publikované statě o Patočkovi a Heideggerovi, kde popisuje napětí mezi božským a lidským, mezi věčnou transcendencí a lidským sebepřesahem. 

Svoji úvahu nazvanou Filozofie jako výzva i odpovědnost napsal Zdeněk Ambrož Eminger původně jako recenzi knihy pro portál iLiteratura. Jednalo se tehdy (2015) o další z překladů pozdních textů Erica Voegelina (již předtím vyšla tři díla). Recenzent ve svých myšlenkách navázal nejenom na předchozí Voegelinova díla, ale částečně i na svoji vlastní publikaci nazvanou Teologie a kultura (2008), kde se obrací k těm čtenářům, kteří hledají v pravdě a odhodlání duchovní podstatu kultury i etické principy vlastní víry a osobní odpovědnosti. 

Dobrou ukázkou doby a Hegelova myšlení mohou být málo publikované přednášky z roku 1816 k dějinám filosofie i filosofie samé. Odrážejí úryvkovitě názory na nezadržitelně nastupující kapitalismus, na měnící se společenské klima i nálady ve společnosti. Řadou takovýchto přechodů či spíše skoků, se převracejí i významy slov. Gnostický program, který Hegel úspěšně realizuje, si zachovává titul filosofie; a spekulativní systém, v němž gnostik uplatňuje vůli ovládat, si i nadále zachovává titul vědy.

Mezi nejvýraznější kritiky Hegelova díla patřil kromě jiných také sir Karl Raimund Popper. Ve své knize Otevřená společnost a její nepřátelé II. mu věnuje v kapitole nazvané Vzestup věštecké filosofie celé dlouhé pasáže. Píše, že Hegelovým úspěchem začal „věk nepoctivosti“ (Schopenhauerovo označení období německého idealismu) a „věk nezodpovědnosti“ (Heidenova charakteristika moderního totalitarismu); nejprve nezodpovědnosti intelektuální a později jakožto jeden z důsledků i nezodpovědnosti morální. Začal nový věk ovládaný magií vznešeně znějících slov a moci žargonu.  

Emeritní profesor Univerzity Karlovy Milan Sobotka patří mezi přední odborníky na dílo Hegelovo, zabývá se hlavně německým idealismem a fenomenologií. Napsal celou řadu monografií a desítky článků věnovaných novověké filosofii, zejména německé. V rámci našeho projektu Nahlížíme do knih se podíváme na jeho komentář k Hegelovu pojednání nazvaném Víra a vědění.

This article of the excerpt is from Eric Voegelin and the Continental Tradition: Explorations in Modern Political Thought (University of Missouri Press, 2011). Originally published in the partner portal the Voegelinview and it is republished here with permission from. Autor Cyril O’Regan is the Huisking Professor of Theology at the University of Notre Dame. He specializes in systematic and historical theology, with specific interests in the intersection of continental philosophy and theology, religion and literature, mystical theology, and postmodern thought.

V projektu nazvaném Nahlížíme do knih otevíráme knihu z nakladatelství Oikoymenh Eric Voegelin: Věda, politika a gnóze. Autor zde popisuje svoji tezi o gnostické povaze modernity, analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice. Jako největšího ze spekulativních gnostiků označil G.W. F. Hegela.       

Die deutsche Übersetzung von Voegelins Essay „Hegel – A Study in Sorcery“ erschien erstmals 1999 im Rahmen der Occasional Papers. Dieser Beitrag ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung für das Voegelin Principles von Eric Voegelin Gesellschaft und Editor Peter J. Opitz. 

Filosof Jiří Olšovský se ve své studii vrací k pramenům, společně s T. G. Masarykem hledá možnost obrody národního života a pokouší se mu vdechnout nový impuls ve století jednadvacátém, pátrá po skutečné demokracii a životě pod zorným úhlem věčnosti či bytí samého. Článek vychází v rámci tématu Patočka a Masaryk zdánlivě nesouznějící a ke 100. výročí založení Československé republiky.   

Česko-německý historik Bedřich Loewenstein promýšlí ve svém textu masarykovské Otázky sociální v prizmatu Karla Marxe. Masaryk i Marx jsou podle jeho slov netknuti otřesem všech hodnot občanské civilizace, ztrátou jistot a zdánlivé samozřejmosti, kterou nám nadělilo dvacáté století. V jeho interpretaci jsou „modernisty“ věřící v náhražkovou prozřetelnost smysluplných dějin a v racionální pokrok jako jejich nejvlastnější kostru; věří v sebeurčení člověka a společenských skupin, ve vědu a spravedlnost, v hodnotu práce a lid, v případě Masarykově v demokratický socialismus, či přesněji v „li­dový demokratism“...