We remind 36nd International Meeting of THE ERIC VOEGELIN SOCIETY, 2020. American Political Science Association Meeting, September 10-13, Scheduled for San Francisco, Moved Online. David Walsh, Meeting Director, introduced the finalized program by VoegelinView. This paper was published with the permission of American partners.

Associate Editor of VoegelinView and Research of the Department of Political Science at Carleton University in Ottawa Colin Cordner presented shall demonstrate that Huntington ignored those theoretic insights of Toynbee’s which invalidated his conception of civilization, and propped-up a theoretically invalid conception by an unjustified appeal to the dubious epistemological work of Thomas Kuhn. It was these choices of Huntington’s which had according to the author the perverse effect of providing an illusory justification for the concept of a necessary “clash”. This paper was published with the permission of American partners VoegelinView.

Associate Editor of VoegelinView and Chair of the Department of Philosophy at Trinity Western University in Canada Grant N. Havers presented a version of this paper at the 39th Annual Meeting of the Semiotic Society of America in Seattle in 2014. Is History, still progressing towards an enlightened atheism or reversing direction by returning to the religious hegemony of a past age? In order to answer this question, autor shall compare Alexandre Kojève and Marshall McLuhan’s prognostications on the future of religion in the present age. This paper was published with the permission of American partners VoegelinView.

Svoji lehce ironickou úvahu o "konci dějin" z pera Hegelova potažmo Fykuamova uvádí Miroslav Petrusek citátem proslulého švýcarského historika novověku Jacoba Christophera Burckhardta: "Čím je nám historické dění časově bližší, tím více se naše soudy o něm rozcházejí.." (1873). Nepřímo pak odkazuje na umělé vytváření konfliktů, teorií a "vědeckých" pseudoproblémů, zaručených předpovědí, jež zrcadlí věk postmoderny. Pseudoteorie tvoří naši představu skutečnosti, která pak může ovlivnit samotný děj příběhu zvaného život.      

K tématu "konce dějin" přidáváme úvahu Václava Mezřického, který rozporuje často citované prognózy, že rozpadem sovětského bloku nastal konec dějin. Nikoli, říká, obrátil se ve svůj pravý opak: Nastal čas turbulencí, který nemá žádné jednoznačné pojmenování, leda jako totální rozpad řádu a možná hledání řádu nového. Společnost dále představuje jako makroantrophos a vysvětluje, že řád se tvoří odpovědí na výzvy, reakcí na hrozby a formulováním pravidel pro řešení krizí... 

Filosof a spoluzakladatel pražského Liberálního institutu Ján Pavlík rozpracovává ve své obsáhlé knize F.A. Hayek a teorie spontánního řádu kromě jiného i poměrně složitý koncept pojetí liberální demokracie a filosofie dějin u G.W.F. Hegela. Zatímco v jiných kapitolách nechává na mnoha stranách hovořit více Hegela, v té poslední dává do souvislostí „Hegelovy myšlenky konce dějin“ se současným a méně komplikovaným politologem Francisem Fukuyamou, který si v knize Konec dějin a poslední člověk na základě čtení Hegela klade podobné otázky.  

Svoji úvahu o díle Erica Voegelina napsal Jiří Olšovský původně jako recenzi knihy Politická náboženství pro nakladatelství OIKOYMENH (2015) a převzaly ji posléze Lidové noviny. Recenzent ve svých myšlenkách navázal nejenom na předchozí vydaná Voegelinova díla, ale částečně také na své již publikované statě o Patočkovi a Heideggerovi, kde popisuje napětí mezi božským a lidským, mezi věčnou transcendencí a lidským sebepřesahem. 

Svoji úvahu nazvanou Filozofie jako výzva i odpovědnost napsal Zdeněk Ambrož Eminger původně jako recenzi knihy pro portál iLiteratura. Jednalo se tehdy (2015) o další z překladů pozdních textů Erica Voegelina (již předtím vyšla tři díla). Recenzent ve svých myšlenkách navázal nejenom na předchozí Voegelinova díla, ale částečně i na svoji vlastní publikaci nazvanou Teologie a kultura (2008), kde se obrací k těm čtenářům, kteří hledají v pravdě a odhodlání duchovní podstatu kultury i etické principy vlastní víry a osobní odpovědnosti. 

Dobrou ukázkou doby a Hegelova myšlení mohou být málo publikované přednášky z roku 1816 k dějinám filosofie i filosofie samé. Odrážejí úryvkovitě názory na nezadržitelně nastupující kapitalismus, na měnící se společenské klima i nálady ve společnosti. Řadou takovýchto přechodů či spíše skoků, se převracejí i významy slov. Gnostický program, který Hegel úspěšně realizuje, si zachovává titul filosofie; a spekulativní systém, v němž gnostik uplatňuje vůli ovládat, si i nadále zachovává titul vědy.

Mezi nejvýraznější kritiky Hegelova díla patřil kromě jiných také sir Karl Raimund Popper. Ve své knize Otevřená společnost a její nepřátelé II. mu věnuje v kapitole nazvané Vzestup věštecké filosofie celé dlouhé pasáže. Píše, že Hegelovým úspěchem začal „věk nepoctivosti“ (Schopenhauerovo označení období německého idealismu) a „věk nezodpovědnosti“ (Heidenova charakteristika moderního totalitarismu); nejprve nezodpovědnosti intelektuální a později jakožto jeden z důsledků i nezodpovědnosti morální. Začal nový věk ovládaný magií vznešeně znějících slov a moci žargonu.