)
Preklad vychádza z anglickej verzie knihy Anamnesis, v ktorej bola publikovaná esej The Consciousness of the Ground/Vedomie základu. Publikované so súhlasom The Eric Voegelin Institute (EVI), ktorá zaradila portál Voegelin Principles medzi svojich európskych partnerov.
)
Není příliš časté, aby jedna a táž postava byla nahlížena ze dvou různých pozic, jež jsou v kontextu západního světa diametrálně odlišné. Předně, Eric Voegelin odmítl středoevropský provincialismus a důraz na filosofii Martina Heideggera, protože byla jednou z prvních explicitních koncepcí usilujících o rozdělení celistvosti Západu. On sám ovšem z této tradice pocházel, a byl si tudíž vědom toho, že má v německo-francouzském myšlení hluboké kořeny. Za druhé, právě racionalistická tradice kontinentální Evropy, tolik potlačující zkušenost jako jeden z hlavních prvků anglosaského myšlení, podle jeho názoru vedla k pozdějšímu vzniku totalitních režimů. Filosofie Západu tedy čelila rozkolu, který přetrvává do současnosti.
)
V 20. storočí výrazným spôsobom ovplyvnili politické i spoločenské udalosti a zasiahli životy stovky miliónov ľudí totalitárne režimy, fašizmus, nacizmus a komunizmus. Podľa Hannah Arendtovej boli tieto totalitarizmy radikálne novým fenoménon, ktorý v predchádzajúcich dejinách nemal obdobu. Čo je totalitarizmus? Čo je jeho podstatou? Čo viedlo k totalitárnym režimom a aké sú ich príčiny?
)
V rámci tématu Totalitarismus představujme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Marka Skovajsy, který se věnoval jednomu z největších myslitelů, současníkovi Erica Voegelina, Raymondu Aronovi. Připomíná jeho široký rozhled, rozsáhlé dílo k dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti.
)
This introduction is from Teaching in the Age of Ideology, John von Heyking and Lee Trepanier, eds. Lanham, MD: Lexington Books, 2012. Lexington Books has given Voegelin Principles permission to reprint this.
)
Autor knihy Science, and Democracy ve stati The Recovery of Science in Eric Voegelin in Technology sleduje debatu týkajúca sa scientizmu (odkazujúca takisto na pozitivizmus a vedecký redukcionizmus), polemiku nad platnosťou použitia metód prírodných vied na vedy spoločenské. Túžba pozitivistu zbaviť sociálne vedy ich subjektívneho prvku odhaľuje jeho alebo jej predpoklady o tom, že realita pozostáva len z imanentnej existencie, a že poznanie možno odvodiť len z externých objektov, ktoré zodpovedajú vedeckej metóde. Tvrdenia ohľadne transcendencie alebo estetiky sú považované za také, ktoré spadajú za hranice vedy, a z tohto dôvodu aj mimo hranice poznania.
)
Na rozdíl od slova „moderní“, které v běžném užívání spoluoznačuje vývoj a zlepšení oproti minulosti, „modernita“ je abstraktnější, méně běžně používané slovo, jež má převážně negativní konotace, naznačující negativní rubovou stránku „pokroku“ a „zlepšení oproti minulosti“.
)
Dieser Beitrag ist entnommen Rüdiger Voigt/Ulrich Weiß (Hrsg.), Staatsdenker. Ein Handbuch, Stuttgart 2009, Veröffentlicht mit der Genehmigung von Eric-Voegelin-Gesellschaft und Peter J. Opitz, emeritierter Professor für Politikwissenschaft am Geschwister-Scholl-Instituts für Politische Wissenschaft der Ludwig-Maximilians-Universität München und Herausgeber zahlreicher Werke von und über Eric Voegelin.
)
Nápor poznatkov modernej prírodovedy a technického zdokonaľovania a rozvoja upriamil našu pozornosť na otázky: Čo je človek? Čo znamená ľudské bytie? A hoci tento problém nie je nový, otázka človeka vzbudzovala pozornosť už gréckych filozofov (u Aristotela peri ta anthrópina), intenzívnejšia je naliehavosť tejto otázky práve pod tlakom nových poznatkov vedy a techniky. Tento stav výstižne popísal Heidegger, kde podľa neho množstvo poznatkov a znalostí zhromaždených o človeku neprinieslo istotu vedomostí o tom, čo človek naozaj je.
)
Ve své disertační práci hledá autor odpověď na otázku, proč byla v moderní době filosofie, jako možný základ života člověka a společnosti, nahrazena ideologií. Zabývá se historií pojmu ideologie, filosofickými teoriemi ideologií a zkoumá ideologii jako historický fenomén. V závěru předkládá své pojetí a definici totalitní ideologie. Se svolením autora publikujeme část této práce, která se zabývá korespondencí mezi Ericem Voegelinem a Hannah Arendtovou.