Esej s názvem Die gnostischen Massenbewegungen unserer Zeit publikoval Eric Voegelin v časopise Wort und Wahrheit v roce 1960, v anglické verzi se poté objevila v knize Science, Politics and Gnosticism, kde dále podrobněji popisuje strukturální podobu ideologických masových hnutí s politickými náboženstvími. Do českého povědomí se dostává toto dílo o mnoho let později.  

Eric Voegelin formuloval jednu z najpodnetnejších téz o teologických základoch moderného progresivizmu a revolučného myslenia. Podľa neho je charakter modernity vo svojej podstate gnostický. Cieľom tejto eseje[1] je ukázať, prečo nie je prvá verzia Voegelinovej gnostickej tézy, tak ako bola rozpracovaná v New Science of Politics (Nová veda o politike) (1951), presvedčivá.

Eric Voegelin je velmi dobře znám pro své mnohé schopnosti učence, včetně badatelských výzkumů v oblasti politického gnosticismu, tří tisíců stránek z dějin politických idejí a nedokončené pětidílné filosofie dějin.[1] Méně známé jsou Voegelinovy podstatné příspěvky k filosofii vědomí.

Článok bol pôvodne publikovaný v anglickom jazyku ako „Bedeviled by Boredom: A Voegelinian Reading of Dostoevsky's Possessed“ v časopise Humanitas a je o znudenosti. Nezaoberá sa nudou ako problémom analytickej filozofie, ani nudou ako špecificky politickým problémom. Hoci znudenosť dokáže vzbudiť otázky filozofické a politické, a často tak aj robí, na tomto mieste ju analyzujeme ako problém ľudskej existencie. Je to práve tento dôvod, kvôli ktorému sa odvolávame na dvoch existenciálnych mysliteľov: na Erica Voegelina (1901-1985) a Fjodora Michajloviča Dostojevského (1821-1881).

Preklad vychádza z anglickej verzie knihy Anamnesis, v ktorej bola publikovaná esej The Consciousness of the Ground/Vedomie základu. Publikované so súhlasom The Eric Voegelin Institute (EVI), ktorá zaradila portál Voegelin Principles medzi svojich európskych partnerov.

Není příliš časté, aby jedna a táž postava byla nahlížena ze dvou různých pozic, jež jsou v kontextu západního světa diametrálně odlišné. Předně, Eric Voegelin odmítl středoevropský provincialismus a důraz na filosofii Martina Heideggera, protože byla jednou z prvních explicitních koncepcí usilujících o rozdělení celistvosti Západu. On sám ovšem z této tradice pocházel, a byl si tudíž vědom toho, že má v německo-francouzském myšlení hluboké kořeny. Za druhé, právě racionalistická tradice kontinentální Evropy, tolik potlačující zkušenost jako jeden z hlavních prvků anglosaského myšlení, podle jeho názoru vedla k pozdějšímu vzniku totalitních režimů. Filosofie Západu tedy čelila rozkolu, který přetrvává do současnosti.

V 20. storočí výrazným spôsobom ovplyvnili politické i spoločenské udalosti a zasiahli životy stovky miliónov ľudí totalitárne režimy, fašizmus, nacizmus a komunizmus. Podľa Hannah Arendtovej boli tieto totalitarizmy radikálne novým fenoménon, ktorý v predchádzajúcich dejinách nemal obdobu. Čo je totalitarizmus? Čo je jeho podstatou? Čo viedlo k totalitárnym režimom a aké sú ich príčiny?

V rámci tématu Totalitarismus představujme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Marka Skovajsy, který se věnoval jednomu z největších myslitelů, současníkovi Erica Voegelina, Raymondu Aronovi. Připomíná jeho široký rozhled, rozsáhlé dílo k dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti.  

This introduction is from Teaching in the Age of Ideology, John von Heyking and Lee Trepanier, eds. Lanham, MD: Lexington Books, 2012. Lexington Books has given Voegelin Principles permission to reprint this.

Autor knihy Science, and Democracy ve stati The Recovery of Science in Eric Voegelin in Technology sleduje debatu týkajúca sa scientizmu (odkazujúca takisto na pozitivizmus a vedecký redukcionizmus), polemiku nad platnosťou použitia metód prírodných vied na vedy spoločenské. Túžba pozitivistu zbaviť sociálne vedy ich subjektívneho prvku odhaľuje jeho alebo jej predpoklady o tom, že realita pozostáva len z imanentnej existencie, a že poznanie možno odvodiť len z externých objektov, ktoré zodpovedajú vedeckej metóde. Tvrdenia ohľadne transcendencie alebo estetiky sú považované za také, ktoré spadajú za hranice vedy, a z tohto dôvodu aj mimo hranice poznania.