Existencialismus často zdůrazňuje odepření běžných konvencí a normativů společnosti. Jaké jsou podle vás klíčové výhody a nevýhody tohoto přístupu?
Existenciální filosofie vskutku umí problematizovat dobové konvence. Normativy se mohou ukázat jako přežilé, brzdící přirozený rozvoj člověka a společnosti. Existencialista to vytuší a je způsobilý kritizovat konvence a dobové normativy, otevírat pro člověka nové svěží horizonty pro jeho pozemské žití. Tak již třeba Søren Kierkegaard byl s to vystupovat proti dobovému zkostnatělému křesťanstvu, Friedrich Nietzsche poodhalil nihilismus své doby, kdy spatřil metafyzickou sešněrovanost společnosti, neschopnou chápat skutečný život. I dnes může být nespornou „výhodou“ pro člověka přečíst si a promyslet knihu nějakého existencialisty, neboť ho to povzbudí k hledání vlastní cesty životem, k nalezení zdroje své existence. Hluboký prožitek sebe sama pomáhá i dnes varovat například před přepjatostí současného progresivismu, multikulturalismu, genderismu, wokeismu, nelegální migrace. Tak se zažehuje vlastní myšlení, což vede i k odhalování falší a různých machinativních nespravedlností panující moci. Ta, když se dostane do byrokratického stresu, se může odvážit potlačovat živoucí demokracii a svobodu.
Jak vnímáte vztah mezi existencialismem a náboženstvím, zejména s ohledem na vaše zkoumání Masarykova pojetí zbožnosti?
Tomáše Garriguea Masaryka lze v jistém ohledu, v ohledu právě náboženském, považovat za náboženského existencialistu. Spěl k necírkevní zbožnosti, která nepotřebuje vnější organizaci, aby v člověku vznikla a utvrzovala se nějaká zbožnost. Masaryk měl zažitou určitou formu meditace a kontemplace, jež mu pomáhaly na cestě k sebenalezení. Byl otevřen rozhovoru s duší samou. Měl tak blízko k takřka mystickému pojetí Františka Palackého, který v pojmu „božnost“ právě vyzdvihl nezávislý, spíše individuálně prohloubený, o to intenzivnější pohyb k tajemství bytí a k chápání celistvosti lidské existence. Skutečné duchovní šlechtictví národa je pak možné s Masarykem dosahovat jen za povzbuzování a rozvíjení pravé a svobodné individuality duchovně probuzených jedinců. Takový jedinec pak rád a s nadšením buduje autentické národní společenství; přibližuje se přitom věčnosti a nekonečnosti bytí. Masaryk tomu říkal život sub specie aeternitatis.
Jaký význam přikládáte filosofii v každodenním životě jednotlivce? Jak může filosofie pomoci lidem v jejich každodenních rozhodnutích?
Filosofie je umění být na cestě k pravdě. Pravda se neustále hledá, každodenní pátrání po pravdě je klopotné. Přesto toto hledání pomáhá jednotlivci i v nejběžnějších každodenních záležitostech, lépe ho nakonec orientuje v každodenní praxi. Kdo se nad ničím nezamýšlí, lehce propadá tomu, co se mu našeptává zvenčí, co se mu podsouvá sugestivně například z médií. Pro dobré rozhodnutí a uvážlivou volbu – jak to je člověku vlastní – je třeba se usebírat, v klidu se zamyslet nad vyvstalým problémem, a to už svědčí o tom, že jedinec hledá moudřejší řešení, než aby hned propadal různým sugestivním narativům, zmaru a nešikovnosti. Filosofie tedy ukazuje vnímavému člověku cestu pravdy a moudrosti, a to se samozřejmě přelévá i do jedincova praktického působení. Skutečný filosof nemůže být nešikovný, dokáže správně kloubit teorii a praxi, je to rozený realista.
V existencialismu se výrazně objevuje motiv sebevraždy. Jak se vyrovnáváte s touto tematikou ve svém bádání a jak se sebevražda vztahuje k lidské svobodě a odpovědnosti?
Existencialisté dospívají k závěru ohledně sebevraždy, že v krajně nouzové situaci ji je možno podstoupit. Existují krajně bezvýchodné situace, které nelze nijak jinak vyřešit. Žití je ale velký dar, a proto je třeba žít stále s nadějí v srdci, dokud plane náš niterný plamen. S touto nadějí lze přistupovat k životu, v tomto naladění je možno řešit i nejtěžší problémy. V postoji, který spíše přitaká životu, spočívá i pravá svoboda a odpovědnost člověka – osvobozovat se ke svému plnému seberozvoji, odpovědně tak dávat příklad ostatním lidem, všemu živému i neživému. Každodenně takříkajíc vstávat z mrtvých, dělat to, co je zapotřebí ke zdárnému pobývání na zemi. V překonávání těžkostí žití lze nakonec spět k plnosti a pravdě bytí, ke šťastnému a odpovědnému živobytí. Vždy lze věřit v pohyb k něčemu lepšímu, že se dostaneme z nastalé nepěkné šlamastyky, ať už se týká jednotlivce nebo (globálního) společenství. Vždy lze doufat a pracovat k tomu, že ocitne-li se život člověka nebo společnosti v krizi, lze z plamenů vstát jak oživlý fénix a jít dál ve svém (dějinném) putování.
Mimochodem moc hezky řečeno. Zajímá mě váš pohled na vztah mezi filosofií a poezií, zejména ve světle myšlení Kierkegaardova, Patočky a Heideggera, kterým jste se ve své odborné činnosti značně věnoval.
Všichni tři jmenovaní měli vřelý vztah k poezii, byli to skuteční filosofové-básníci. Martin Heidegger psal filosofické básně, které jednou budou jistě převedeny i do češtiny. Jan Patočka v mládí také napsal pár básní, básníkem se nestal, ale věnoval skvělou studii Karlu Hynku Máchovi. Søren Kierkegaard nepsal básně, ale i jeho dílo je prodchnuto básnickým živlem, často užíval obraznou mluvu. Výslovně popsal souvislost a rozdíl básnického a filosofického živlu Heidegger: básníci jsou schopni více tušit hloubku světa, vyjadřovat krásu přírody a člověka. Filosofovi jde více o pravdu, vposledku až o pravdivostní hodnotu vět a výroků. Lze jistě říci, nejlepší filosofové mají také silně rozvinutou básnickou obrazotvornost, ti nelepší ji precizně vytěžují. A naopak, skvělí básníci vždy měli hluboký vztah k filosofii (Friedrich Hölderlin, Reiner Maria Rilke). Snad lze nakonec také říci, že celý postmetafyzický, existenciálně fenomenologický (nikoli přísně a standardizovaně vědecký) způsob myšlení vzešel právě od myslitelů se sklonem k básnění a k chápání básnického živlu, ze své filosoficko-poetické existence dokázali vytvořit poietický styl myšlení.
Jak byste popsal svou filosofickou cestu od encyklopedisty v Encyklopedickém ústavu k vědecké práci ve Filosofickém ústavu, s důrazem na změny ve vašem filosofickém zaměření? Můžete se vrátit klidně na začátek vašeho zájmu o filosofii.
Zdá se mi dnes, když se lehce ohlédnu, že jsem se dostal k filosofii přes zájem o fyziku a o duchovní vědy, jako byla jóga, křesťanská mystika apod. Pak se mi dostalo do ruky jedno skriptum s naukou Carla Gustava Junga, jedna knížka od Friedricha Nietzscheho, kniha Krize evropských věd od Edmunda Husserla, no a když jsem si jednoho dne vypůjčil ve vědecké knihovně Sein und Zeit od Martina Heideggera (ještě v období hluboké totality), byla má pěšina k filosofii jasně předznačena. Opustil jsem výuku fyziky a začal studovat původní fysis na FF UK, na níž jako náhodou zrovna otevřeli obor dějiny filosofie. Po procházce dějinami filosofie jsem se dostal do tehdejšího Encyklopedického institutu, kde jsem se naučil pěkně zhuštěně psát hesla z filosofie a sociologie. Po několika letech encyklopedické práce jsem přešel do tehdy se rodícího Masarykova ústavu, editoval jsem Masarykovu Konkrétní logiku a psal o jeho myšlení studie. Osudovou náhodou jsem posléze přešel do Filosofického ústavu, kde jsem se mohl věnovat naplno Kierkegaardovi a fenomenologickému myšlení. Završením tohoto pohybu byla kniha s názvem Heidegger a Kierkegaard – Na cestě k myšlení. Z encyklopedistiky mi zbyla chuť dál rozšiřovat a prohlubovat můj Slovník pojmů současného myšlení – vyjde nyní pod hlavním názvem Kvintesence filosofie.
V roce 2022 jste se podílel na publikaci s názvem Mistr Jan Hus dnešku. V souvislosti s tím mě napadá: Jaký vidíte odkaz Jana Husa v moderní filosofii?
Působení Jana Husa v myšlení bylo a je značné, představuje totiž zvláštní příklad sebeoběti pro pravdu. U nás to byl zejména Jan Amos Komenský, Karel Havlíček Borovský, František Palacký, Tomáš Garrigue Masaryk, Jan Patočka, kteří se přímo inspirovali Husovým myšlením a konáním, a spoluutvářeli tak náš moderní národní pobyt. To, co skutečného myslitele bytostně zavazuje, je odvaha, s jakou jde za pravdou. Když autentický filosof nalezl sám sebe, žije z vlastního pramene, a proto nemůže uhnout a sklonit se před nějakou falešnou autoritou, musí nést dál prapor své pravdy, k níž dospěl a o níž si myslí, že je dějinně nosnější a nakonec zvítězí. Také dnes se můžeme inspirovat Mistrem Janem Husem. Byl velkým dobovým reformátorem a dnes žijeme v krizové době, která potřebuje dokonce celosvětovou jasnovidnou reformu, abychom se na naší planetě udrželi ještě nějakou dobu, aby lidské vědomí mohlo dál klidně a mírně poznávat náš svět i vesmír v celku a laskavě, odvážně a inovativně v něm působit. Učit se tedy nejen mít, vlastnit, ale i vskutku existovat, žít v poznané pravdě, která vlídně přistupuje k věcem a nechává je vlastně, svým nejvlastnějším způsobem být.
Jak vnímáte roli čtenáře v tvůrčím procesu spisovatele/ filosofa/ umělce? Můžete mluvit i ze svojí zkušenosti.
Ohled na čtenáře je zapotřebí brát vždycky. Jiná bude vědecká studie, kterou si přečte pár podobně naladěných jedinců. Mně nevadí psát i „pro publikum“, to psaní může být volnější, ne tak „přísné“ ve vědeckém smyslu, může přijmout do sebe více esejistické – až básnické – volnosti. Ale i esejistické psaní musí být promyšlené, dobře sestavené. Paradoxně má toto psaní větší šanci zaujmout běžného čtenáře, který si nakonec může říct, že na té filosofii něco je, že není jen prázdným teoretickým fabulováním, ale že napoví třeba i něco podnětného pro život. Autentické filosofické psaní každopádně vnáší světlo do života jedinců i společenství, může je probouzet k novým dějinným výkonům, může ponoukat k jiným začátkům, k novým počátkům existence. Světlince našeho psavého pobytu se podaří zaslechnout logos doby, jejž lze pak vyjádřit svým vlastním logem, svým psaním. Cílem psaní musí být každopádně dobrý text, a ten má tu výhodu, že si ho můžete ještě několikrát přečíst, poopravit, než ho pustíte „do éteru“. Někteří myslitelé jdou i do různých podcastů a interview, a ti si musí opravdu dávat velký pozor na to, co říkají. Stávají se „populárními“. Záleží tedy na sebepochopení filosofa, jakou informaci, jaký smysl chce předávat, čím chce být. Někomu se prostě to mluvení v médiích moc líbí, stávají se veřejnými intelektuály.
Vraťme se ještě na chvíli k Heideggerovi. Jak moc silně ovlivnilo Heideggerovo politické angažmá jeho myšlení? Jak se vyrovnáváte s touto stránkou Heideggerova díla?
Každý skutečný filosof žije v nějaké době, do které byl takříkajíc „vržen“. Vzpomeňme třeba na Karla Kosíka, který byl zpočátku výrazným stalinistou. Martin Heidegger se nejprve intenzivně naladil na nacionalistické hnutí své doby, jehož úplné začátky vítal i takový myslitel, jako byl Karl Jaspers, neboť hnutí bylo zprvu výrazně pro-přírodní. Heidegger se ovšem, jak známo, mocně naladil na toto hnutí, byl dokonce zvolen rektorem, ale velmi záhy (po necelém roce) poznal, že to pro něho není, seknul s rektorstvím a už jen vyučoval filosofii. Ve svých přednáškách o Nietzschovi se poté dokonce odvážil onen dobový národní socialismus kritizovat jako biologismus. Od počátku třicátých let pak prodělával obraty ve svém myšlení, byl schopen se zbavit svého subjektivismu, jak sám říkal, byl tedy odvážně připraven neustále korigovat svou cestu myšlení. A právě tím zůstává Marin Heidegger inspirativní dodnes. Když člověk sejde na scestí, pohybuje se po úbočích, jež nikam nevedou, musí mít zdatnost obrátit se a nalézt příznivější světlo pro svůj další myšlenkový pohyb. Dnes přijímají Heideggerovo myšlení zejména environmentálně orientovaní myslitelé, neboť jeho příklon k zemi, přírodě byl značný, a je tedy nadále vlivným filosofem.
Ve své odborné činnosti jste se značně zabýval T. G. Masarykem. Už jsme se o něm v rozhovoru zmínili. Které z jeho konceptů ale považujete za klíčové? Čím si získal vaši pozornost?
Masarykovi šlo vždy o konkrétní uchopení reality – vidět ji ve svém celku a jednotě, zároveň s přihlédnutím k empirickým (vědeckým) faktům a nejběžnějším věcem. Říkal tomu konkrétismus (možná pod vlivem F. X. Šaldy). Zároveň byl s to otevírat se niterným záznějům své vlastní existence. Proměňoval se na cestě vzestupů a pádů ve výraznou duchovní bytost, jež byla nadána schopností takřka fenomenologicky vyjadřovat pravdu světa, své doby. Nepotrpěl si na přílišnou abstrakci, a tak některé pasáže jeho díla jsou dodnes velmi čtivé. Vyjadřují jasnou schopnost vhledu a pohroužení do reality. S tvůrčím porozuměním, s nabytým, neustále prohlubovaným věděním a poznáním pak mohl vstoupit i do politiky, která ho od mládí přitahovala. Masaryk při tom všem byl a zůstal kritickým filosofem, který svým realistickým rozumem byl s to odhalovat různé iluze a mýty své doby, razit cestu živé demokracii a svobodě. Jeho pronikavý a tvořivý rozum ho vedl ke kritickému realismu, jasnozřivému konkrétismu jako jádru svého myšlení.
Nežiejete ale pouze filosofií. Je tady i láska k ecyklopediím, slovníkům, poezii. Na čem v současné době pracujete?
Občas napíšu článek do Envigogiky a do Neviditelného psa. Snažím se svůj filosofický vhled a životní zkušenost, které jsem snad nabyl během života, lehce přenést do textu. Hlavní práce je ale na mém slovníku filosofických pojmů. Jde o neustálé rozvíjení a prohlubování jednotlivých pojmů a hesel. Všechna hesla musí být vzájemně skloubena a propojena, aby čtenář mohl získat jednak prvotní, a pak stále prohloubenější informaci o problému, který ho zajímá. Páté vydání ponese hlavní titul Kvintesence filosofie, neboť dílo je již tak obsáhlé a bytostně sjednocené, že, myslím, vyzařuje původní filosofickou esencialitu. Přes třicet let také pracuju na Anglicko-českém slovníku pro humanitní obory. Má již přes 2.000 stran. Původně vznikal jako slovník anglických filosofických pojmů. Postupně se rozrostl do polohy, že umožňuje četbu nejrůznějších antropologických, psychologických, ekonomických i běžných novinových textů. Jeho pdf by mohl velký zájemce/zájemkyně po dohodě se mnou získat. Jako kniha nejspíš totiž vyjde až na konci mých dní.
Rozhovor vedl Erik Havík Interview for Filozofické drobky (Philosophical Crumbs – Instagram.com)
Ukázka dvou stránek (celkem má nyní dílo 2090 stránek)
befittingly vhodně, patřičně, náležitě, přiměřeně, řádně
before [bifo:r] dříve (než), předtím; před(e), u; (raději) než; dokud; napřed, dopředu [viz be- + fore]
before now doposud
before-the-hand-ness výskytovost, výskyt, danost
beforehand [bifo:rhænd] předběžně, předchůdně, předem, napřed; předtím, (už) dříve
it has let entities be encountered beforehand... nechává předchůdně jsoucno vystupovat...
befoul [bifaul] pošpinit, zašpinit, pokálet [viz be- + foul]
befuddle [bifadl] zmást, poplést; otupit (alkoholem), opít [viz be- + fuddle]
befuddled zmatený, popletený; opitý
beg [beg] žebrat, jít žebrotou; (naléhavě) žádat, prosit, naléhat; vykrucovat se; dovolit si říci/ udělat
beg off žádat o zproštění
beget [biget] plodit, zplodit, zrodit; vyvolat, způsobit, způsobovat [viz be- + Ř. chandanein: podržet, uchopit; L. prehendere: držet, uchopit; IE *ghe(n)d- uchopit, dosáhnout]
begetter původce, ploditel
begetting plození, způsobování, stvoření; plodící, způsobující
beggar [beg∂r] žebrák; chudák; mizera chlap; ožebračit [viz beg]
begging žebrání, žebrota; naléhání, žádání, směrování (otázky)
begin [bigin] začít, začínat, počínat, započít, zahájit; vzniknout; založit, být původcem; pustit se (do práce) [N. beginnen: začít co, započít, podniknout, provést; viz be + Teut. *ginnan: dotknout se]
to begin with zprvu, předně
beginning počátek, začátek, početí; původní; začínající, úvodní; začátečnický
xxx
sapient [seipj∂nt] moudrý, plný moudrosti [L. sapiens: moudrý, rozumný, mudrc; IE *sap- chutnat, vnímat, chápat; viz sage1]
sat [sæt] (minulý čas a příčestí minulé od sit)
sate [seit] uspokojit, ukojit, nasytit, dát víc než dost [L. satiare: uspokojit; viz saturate]
satiate [seišieit] uspokojit, ukojit, úplně nasytit, dát víc než dost [viz sate]
satiety [s∂tai∂ti] omrzelost, znechucení, přesycenost, přejedenost [viz sate]
satisfaction [sætisfækš∂n] odčinění, zadostiučinění, satisfakce; ukojení, uspokojení; spokojenost; završení, splnění (povinnosti); vyrovnání, splacení; smírná oběť [viz satisfy]
provide/ give satisfaction poskytnout zadostiučinění
satisfactorily [sætisfækt∂rili] uspokojivě, přijatelně, dostatečně, odpovídajícím způsobem [viz satisfactory]
satisfactory [sætisfækt∂ri] uspokojivý, dostatečný, postačující, dostačující, přijatelný, odpovídající [viz satisfy]
satisfy [sætisfai] uspokojit, vyhovět; ujistit, přesvědčit; splňovat, vyhovovat; zavděčit se; zaplatit, uhradit [F. satisfaire; L. satisfacere: učinit zadost, uspokojit, vyhovět; satis: dost, dostatek + facere: dělat]
satisfying a norm plnění norem
saturate [sæč∂reit] nasytit, naplnit; napouštět, namočit, nasáknout, prosáknout, proniknout [L. saturare: naplnit, nasytit; satis: dost]
saturnine [sæt∂rnain] pochmurný, chmurný, zasmušilý [L. Saturnus: bůh setí, oběžnice Saturn]
savage [sævidž] divoký, zdivočelý, necivilizovaný, nezdomácnělý, nedomestikovaný, primitivní, barbarský, divošský, zuřivý, lítý; nemilosrdný, surový, neurvalý, brutální; neotesaný; surovec, neurvalec, hrubec, hrubián [F. sauvage: divoký, nevázaný; L. silva: les, dřevo]
savagery [sævidž∂ri] divokost; primitivnost, necivilizovanost; surovost, neurvalost, neotesanost, krutost, brutalita
savant [sæva:nt] učenec, vědec [viz sapient]
*Tento slovník umožňuje překládání běžných novinových článků a esejů, ovšem i knih s obecně humanitním a filosofickým zaměřením. Obsahuje všechna důležitá slova a celé vazby, které jsou potřebné k správnému překladu anglických odborných (i obyčejných) knih, článků a studií. Na filosofické termíny a pojmy je kladen důraz (původně vznikal jako slovník filosofických pojmů a termínů).
*Tento slovník je obohacen o základní etymologii anglických slov, pokud je tato etymologie (původ slov) osvětlující ve smyslu odhalování významu slova. Tím se stávají významy slov pochopitelnější a lépe se i učí, lépe vstupují do vědomí. Tak je u anglických (A.) slov, u nichž to jde nebo to je smysluplné, vyhledán v literatuře jejich vztah k řečtině (Ř.), latině (L.), němčině (N., Teut., Germ.), francouzštině (F., Frank.), italštině (It.), španělštině (Sp.), švédštině (Scand.), češtině (Č.), ruštině (R.), sanskrtu (Skr.), hebrejštině, (Heb.), arabštině (Arab.). Pokud existuje indoevropský společný kořen slova (IE *), je i tento prvek na internetu a v etymologické literatuře vyhledán a zde též vyjádřen: napovídá často něco o významu slova. U anglického výrazu je naznačena výslovnost, a to – pokud existuje rozdíl – nejprve výslovnost americká a pak britská.
*Slovník je tedy vhodný pro všechny zájemce, kteří se chtějí lépe orientovat v anglickém jazyce, svižně a správně překládat z angličtiny.
*Slovník je možno po dohodě získat ve formátu PDF. A to na e-mailové adrese: elskov@seznam.cz
Existenciální filosof a básník. Působil v Masarykově a ve Filosofickém ústavu AV ČR jako badatel (PhDr., Ing., Ph.D.). Zabývá se převážně existenciální a fenomenologickou filosofií (M. Heidegger, J. Patočka, T. G. Masaryk, S. Kierkegaard).